Drát provází lidstvo od pravěku především pro své univerzální použití. Malé měděné, bronzové a výjimečně i stříbrné a zlaté drátky se zhotovovaly již v době bronzové.
Drát byl zpočátku, jako ostatně vše, co se z kovu vyrábělo, velice drahý, a proto sloužil především ke zhotovování náročných dekoračních předmětů, určených pro nejbohatší členy společnosti. V pravěku se užíval zejména ke zhotovování šperků (jehlic, spon, náramků) a rozmanitých ozdob. Drát sloužil také při výrobě zbraní a zbroje, vtepával se do podkladového kovu a zdobily se jím například prsní štíty, přilby nebo jílce krátkých mečů a dýk. Nejstarší dráty se zhotovovaly roztepáváním prutu za horka kladivem na kovadlině.
V antickém světě, především ve starověkém Římě, se železný drát uplatnil i u některých výrobků pro běžné užívání a také jako konstrukční součást staveb.
Již v pravěku se drát užíval také k opravám nádob. Technika spočívala v tom, že se na protilehlých stranách praskliny vyvrtaly dírky, jimi se provlékl drát a pevně se stáhl.
Ve středověku se ve větší míře dostal železný drát do městského a venkovského prostředí jako materiál pro běžnou hospodářskou výrobu (zhotovování jednoduchých domácích pomůcek či zemědělského nářadí). Záhy začali lidé na venkově užívat drát i k výrobě předmětů, které nabízeli na prodej.